pondělí 17. listopadu 2008

Home sweet home

A zase žiju ve lži. Ve lži, o které jsem nevěděla, ale líbila se mi. Až do té doby, než jsem zjistila že ten skvělý svět a život, že tu radost a bezproblémovost si nalhávám. Nic není tak jak vypadá.. Ne, nejsem v pořádku, bolí mě každá vzpomínka, každé slovo a každý pohyb. Je všude kolem, v prostoru, v hlavě, v srdci. Bylo to silnější než se zdálo a než sis myslel. Tehda jsem byla šťastná, tehda jsem se cítila v bezpečí a spokojená. Teď chybí část mě samotné a já jsem uzavřena v malinké skleněné místnosti a sleduji to, jak kus mého srdce někdo jiný trhá. Ač sice nechce trhat zrovna to mé, pro blaho svého srdce to dělat musí. Vzal jsi mi velký kus života…
Můžu řvát, můžu brečet a můžu si i ublížit, ale v tom skleněném vězení mě nikdo neslyší. Nikdo mi nepomůže a mě nezbývá než zapomenout. Ale jak mám zapomnět když tě mám před očima?
Tohle není nic pro mě. Opět bych chtěla zpátky tu starou Katušku. Holku, která si na nic nehrála, nic nemusela dusit v sobě, mohla řvát do celého světa co si myslí. Problémy spálila v malé, kouzelné skleněné trubičce. Chci zase znát tu holku co si sedla do parku a pokuřovala vodárnu se svými zkouřenými kamarády, učila se poskakovat na trial biku a nezlomila ji žádná ztráta. Holku, co byla odhodlaná zkoušet nové, dobrodružné a nebezpečné věci, co by za své kamarády strčila ruku do ohně a oni by strčili za ni do ohně úplně všechno co mají, chci kamarády kteří nic netají, jsou upřímní…Chci znát tu holku co brala vinu na sebe jen proto aby bránila partu. Nechci se bavit o tom, se stalo, kde se kdo ožral a poslouchat hádky o tom, kdo byl víc napitý. Chci si zase naivně a bláznivě plánovat budoucnost, chci prožívat okamžiky i za cenu toho, že mě za to jiní odsoudí. Chci střídat místa které navštěvuju, nechci sedět na jedné židli. Poznávat nové lidi, kteří i přesto že jsou pod vlivem, nejsou vygumovaní a opravdu ví, co je život a umí si jej zařídit. Chci citovky v Jináči, gauč u Ptáka, obědy u Meka, gyros před golemem, drby v čajovně, pohodu v parku, party na střeše gymplu, zhulené výlety vlakem, pálenici, koncerty, nákupy, Kotelnu, Hokejku…
Chci zpátky. Chci zapomenout. Chci spálit všechnu bolest ze zmařené lásky. Chci to být já….

1 komentář:

Štěpánka Ištvánková řekl(a)...

tak jo..přiznávám...brečím...jestli tady něco chybí jsi to ty...neni to žádné klišé...prostě...kurva ! měla bych spis psat drz se a tak...ale ty patris sem...patris do haje sem a vlastne si nikdy neodesla...ale...mozna je pravda taky teosku to ze protoze to nevychazi protoze ses sutna utikas do minulosti ktera byla hezka..utikas zpatky...ale nic ti nevycitam..na tohle mas to njevetsi pravo...kdyby to bylo mozny..vis ze tady jsme tu pro tebe vzdycky my :) Neni jenom jedna realia...sklenene trubicky...mame svy svety..ne jen ty zhuleny...ty snovy...ver ! SEs v moji bubline...spolu s lidma ktere mas rada a ktere ja uz taky mela cest poznat :)